Чехословаччина, провінційне містечко, 1970-ті роки. Доба т.зв. «нормалізації», як офіційно йменувала тодішня комуністична влада радянську окупацію 1968-89 рр. Оповідачка � восьмирічна Геленка, самотнє дитя з розвиненою фантазією, вчиться, як виживати в жорстокому й брутальному довколишньому світі, не втративши при тому себе. Її мати і вітчим � актори театру, бабця-єврейка загинула у часи Другої світової війни, а батько емігрував у США. В країні починаються нагінки на “ворожих соціалізму елементів�, жертвою яких стає й Геленчина мама, ідеологічний контроль і корупція проникають у школу й родину, затруюють стосунки й нівечать людські долі. Світ Геленчиних дитячих інтересів щільно переплетений із цими трагічними реаліями дорослого життя, які дівчинка наївно витлумачує по-своєму, тож її оповідь часом смішить до сліз, а часом до сліз розчулює.
Книжку перекладено німецькою, угорською, польською, болгарською, білоруською мовами.
Irena Dousková se narodila roku 1964 v Příbrami v herecké rodině. Od roku 1976 žije v Praze, kde absolvovala gymnaziální studia (gymnázium Nad štolou) a posléze Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Právnické profesi se ale nikdy nevěnovala. Vystřídala různá zaměstnání, většinou nějakým způsobem související s novinařinou. Posledních několik let je na volné noze a věnuje se psaní.
Ну от, знову хороша книжка закінчилася за день. Перша книга, придбана на цьогорічному Книжковому Арсеналі, яку вже прочитала. Героїня - 8-річна Геленка, яка багато малює і постійно витримує кпини, що вона товстенька - когось вона мені нагадує. Дуже щиро і правдиво, мене здивувало, як авторка все пам'ятає з того часу - особливо спосіб мислення дитини. Геленка закохана у лицаря з легенди, і вириває його з книжки і ховає у пенал. Коли біжить крос, каже собі - якщо добіжу, хоч не остання - лицаря не стратять. І ще що мені подобається у чехах - хай про які трагічні події не була б книжка, її легко читати і це завжди з гумором. У цьому плані шкільна програма укрліт явно могла би повчитися
"Гордий Будьщо" Ірени Доускової � книга дещо незвичайна, бо написана від імені восьмирічної дівчинки. Ні-ні, це не дитяча література! Це дуже важлива історія для дорослих, бо розкаує про стільки важливих речей! Наприклад, про те, як важко жити в дитячому колективі дівчинці з нестандартною зовнішністю. Або про те, як по-різному сприймаються оточуючі люди дітьми з їхньою безпосередністю й дорослими. Або про найзаповітніші дитячі баажння, які часто залишаються невисловленими й тому нереалізованими. Чи ж про любов до батька � справжнього, незалежно від біологічної спорідненості.
І вторгнення радянських військ, що принесло з собою насильницьке впровадження "цінностей" СРСР, також описується з точки зору дівчинки. Тобто все нібито нормально, от тільки батьки потрапляють у немилість до керівництва театру, бо не хочуть вступати до партії. Й у школі начебто цікаво, тим більше, що мама дозволила ходити на збори жовтенят. Але незрозуміло, як партизани могли довго ховатися в лісі, де майже немає дерев. І сестра бабусі нарешті отримала дозвіл виїхати до родичів у далеку Америку. Але якби ж то трапилося раніше...
Переосмислювати історію своєї країни й свого народу дуже важливо. Розглядати її з різних точок зору, часом геть несподіваних. Досліджувати. Вивчати. Однак не менш важливо знати, що подібне трапилося не лише з вами й що та, інша жертва спромоглася отямитися після ґвалтування й стати на ноги. Бо це додає наснаги.
восьмирічна геленка помічає багато і чимало з того запам'ятовує, хоч і далеко не все розуміє. мабуть, добре, що не розуміє: її наївність та шалені асоціації додають світла в історію, яка інакше могла би бути безпробудно сумна. бо що радісного можна розказати про життя "ворожих соціалізму елементів" у совку сімдесятих років. ірена доускова робить магію. їй вдається описати світ, який складається, наприклад, із бронзових шахтарів, однорідно сірих пейзажів і грінок без часнику (бо часник скінчився), так, що він весь час здається наповнений теплом � сонячним і людським.
Чехи у перекладах Ірини Забіяки це завжди дуже гарно. А тут ще й таке типово чеське сприйняття смерті, несправедливості і безглуздої метушні, від якого так і хочеться по доброму сміятись =)
Можу лиш уявити, як складно намагатися писати від імені 8-річної дівчинки й могти передати через її сприйняття складну тему совіцької окупації й довколишньої дійсноти. Але авторка прекрасно із цим справилась.
4,5/5* Tohle byla pecková četba. Příjemně se knížka četla + jsem se tlemila v jednom kuse. Originální pojetí doby normalizace pohledem malého dítěte. Divadelní zpracování taky na jedničku. Moc doporučuju!
Toto bolo krásne! Normalizácia, komunizmus a rodinné záležitosti očami malej Helenky (už po prvých pár stranách viete, že vás Helenka svojim rozpravanim nebude nudit). Napriek horkosti udalostí a doby som sa pri tom veľa smiala a usmievala:)
Tuhle knihu jsem poprvé četla někdy na začátku tisíciletí. Teď jsem se k ní vrátila v podobě záznamu z divadelního představení a úžasná Bára Hrzánová jí zkrátka dodává další rozměr. Pecka!!
Úžasná kniha. Čekala jsem něco vtipného - jak malá holčička vnímá okolí v složité politické situaci, kterou nemá šanci chápat. A vtipné to bylo. Ale překvapilo mě, že to bylo zároveň strašně smutné.
Před pár lety mě mamka vzala na Hrdého Budžese do divadla - představení přijelo k nám do Děčína a mamka tam prostě musela jít, i když to dřív viděla (a já byla jediný člověk z rodiny, který jde s radostí do divadla). To představení bylo skvělé - a ta kniha, ke které jsem se konečně dostala, taktéž. Není moc divu - představení je skutečně podle knihy, žádná volná inspirace. Asi bych z toho nebyla nadšená, kdybych si ji přečetla hned po té hře - ale takhle to bylo příjemné připomenutí.
Takže takové velmi krásné zakončení mých dlouhých prázdnin - zítra mi začíná semestr, takže zase budu číst málo. (Ale během těch prázdnin jsem téměř dočetla roční výzvu a to jsem na jaře byla místy pozadu...)
rozhodně jedna z nejlepších českých knih. dlouho jsem se při čtení tak nenasmála, jako při pročítání Helenčiných úvah. ikdyž okolí kolem Helenky muselo být strašně depresivní, ona se chovala jako každé malé dítě, zvědavě a unáhleně. určitě se k téhle knize nejednou vrátím. to, že jsem měla možnost vidět i divadelní zpracování, pozvedlo můj zážitek na další úroveň.
"Helenko, pojď se navečeřet!" "Ne, děkuju, ještě nemám hlad, ty kurvo."
Milá jednohubka. Navíc skvělá ukázka toho, že knížka, kterou vypráví osmiletá holčička, nemusí být pro děti.
A nejlepší věta, které se směji ještě teď: "Jóga to je totiž takový cvičení, při kterým se člověk skoro nehejbe, ale vezme třeba jednu svoji ruku a jednu nohu, zaváže je na uzel a musí to půl hodiny vydržet.":D
"Потім на кухні вона казала татові, що їй остогидли ці свині. Мабуть, вона мала на увазі москалів чи, може, комуністів, бо москалі й комуністи - свині, але так говорити не можна". (Ірена Доускова)
Вже через ці рядки на початку повісті варто було читати цю книжку, яка так відрізняється від багатьох інших і саме цим чудова.
Přečteno po mnohokráté a pořád mě to baví. O které knížce tohle může říct? Hrdy Budžes takovou knížkou určitě je. Hořkosladké vyprávění z pohledu malé Helenky je prostě geniální. To si prostě musíte přečíst.
What a terrific little tragicomic novel. Moving, sweet, politically rich. Anglo readers, try to get your hands on this treat of a book, rightly famous here in Central Europe.
Nečetlo se to věru zle, text je svěží, nedrhne. Ale: pohled očima dítěte je prostě zkrátka svízelný, buď bude opravdu odpovídat věku dítěte, pak ale bude nutně naivní, zjednodušující a černobílý, nebo věku odpovídat nebude, ale pak text nebude věrohodný. Dousková zvolila první způsob (asi šťastnější), čímž získala místy prostor pro komické vyznění (typicky neporozumění sprostým slovům nebo narážkám na sex), byť prvoplánové a předvídatelné. Na druhou stranu většina postav (snad až na babičku) jsou buď hodní nebo zlí, jejich charakter vyplývá z jejich jednání, není prostor pro hlubší psychologizaci ani tvůrčí práci s jazykem (vyjma názvu). Nebylo to špatné, ale zkrátka ve všech ohledech takové průměrné. Tragikomické příhody jedné rodiny v jednom roce za normalizace...
5*/5 Oblíbená klasika se kterou jsem vyrůstala <3 Je skvělé vidět tak složitý svět z pohledu osmiletého dítěte. Divadelní hru znám jak vlastní boty a knížka mi přidala pár nových zajímavých momentů, které se do hry nevešli. ٴDZǰč
3 z dużym plusem. Codzienność (z komumistyczną Czechosłowacją w tle) inteligentnej i uroczej dziewczynki. Moim zdaniem wspaniały czeski odpowiednik Mikołajka Gościnnego :)
Никакая книга. История ни о чем - где-то на заднем плане мелькают отголоски чешской истории 70-х (противников коммунизма выгоняют с работы, вынужденная имиграция), а на передний вынесены будни восьмилетней девочки, мечтающей о сладостях и фломастерах. Персонажи не только не интересны и не раскрыты, но и непонятны. Почему они поступают именно так? Где их мотивация? Имитация детского взгляда на происходящее скорее раздражала, чем вызывала любопытство. Камон, зачем подавать историю через призму, которая не дает толком ничего разглядеть и только затемняет картину? В этой истории явно есть что-то важное, но автор надежно спрятала это за завесой из фломастеров, раздавленных улиток и муравьев и мечтах о сладостях.
Ako tražite nešto lijepo za čitat, duhovito, životno, gotovo crnohumorno, ovo je knjiga za vas. Dirljiva je to i topla priča djevojčice Helene koja živi s roditeljima glumcima u malom češkom mjestu u vrijeme Husákove normalizacije. Heleni je u školi teško jer je debela pa joj se djeca rugaju te se najradije igra sama ili posjećuje slobodoumnu majku Kačenku u kazalištu. Nakon posjete glavnom gradu, Helena je potpuno očarana te obožava Prag i misli kako je tamo sve divno i kako bi rado u njemu živjela. Kako Kačenka ne želi biti članom nikakvih partija protiv nje se dižu zavjere zbog kojih dobiva sve manje ulogu u kazalištu, čime se njihov obiteljski život radiklano mijenja. "Poslije je tati u kuhinji rekla kako su je dotukle one svinje. Sigurno je mislila na Ruse, ili možda komuniste, jer Rusi i komunisti su svinje, ali to se ne smije reći." Čitav tekst prate (nama odraslima) duhoviti dječji zaključci o obitelji, o prijateljstvu o ljubavi, o tuđim roditeljima, o savjesti, o Bogu, opisujući život u vrijeme kada je nepodobno i stoga teško bilo biti drugačiji i van ikakvih saveza.