ŷ������

Na zhruba dvou stovkách stran vypráví bývalý severokorejský vězeň o tom, jak snadné je dostat se v KLDR do koncentračního tábora a jek těžké je tam přežít. Čekal jsem, že některé pasáže budou mnohem drsnější, a jsem rád, že tomu tak nebylo.

Na této knize jsou cenné tři věci: Za prvé �� ukazuje, jak je snadné uvěřit lákavé propagandě. Rodina Kang Chol-wana žila v Japonsku, kam emigrovali před korejskou válkou. Rodná vlast je ale nalákala zpět, aby budovali svou zemi. Uvěřili sladkým řečem propagandy a do KLDR se vrátili. Nedlouho poté je režim uvěznil. Druhá cenná věc: kniha by měla civilizovanému světu otevřít oči. To, co se děje v koncentračním táboře Jodok, ve kterém se odehrává odhadem 75% obsahu knihy je pobuřující. Ale neméně pobuřující je i líčení života vně tábora. Autor popisuje, jak funguje systém korupce a jak do života běžných Severokorejců vstoupil neoficiální, přesto však úřady trpěný kapitalismus. Třetí cenná věc na knize je to, že ukazuje přístup mezinárodního společenství k Severní Koreji. Zdá se, že současný stav všem vyhovuje. Především Číně a Jižní Koreji. Miliony lidí trpí hladem, ale na ty málokdo myslí.

Hodnocení srážím za skutečnost, že autoři knihy (protože Kang Chol-hwan ji psal s Francouzem Pierre Rigoulotem) nejsou literáti a knize chybí jakýkoliv literární styl. Jsou to vlastně jen zaznamenané vzpomínky. Není to reportáž, není to deník. Je to ale mimořádně silné a nesmírně cenné svědectví o tom, co se děje na naší planetě a o čem se musí hodně, často a nahlas mluvit.

Hodnocení: 80%
Vydalo Fra v roce 2002
Přeložili Anna a Erik Lukavští