ŷ������

Snažím si urovnat myšlenky. Bolí mě hlava. Jsem zahlcena dojmy. Tak se to pokusím vzít od začátku.

Část příběhu, který se odehrával v Benátkách, nejspíše zapůsobil na mou romantickou dušenku. Zamilovala jsem si jej a přestože tuším, že je to právě naopak, považuju tu část, z mého pohledu, za nejpovedenější. Anzoletto byl jednoduše postava, která měla něco do sebe a i mistr Porpora se mi tam zdál "milejší". Snad jen Consuela mi neseděla, byla zakřiknutá, nebo spíše až moc důvěřivá, jako dítě. A možná že ta její nevinnost a naprostá absence sobeckosti společně s ušlápnutou pokorou udělalo z té části takový sladkobolný úsek.

Příběh se pak přelil do jiné části. Z počárku jsem si myslela, že automaticky, nijak drasticky či "křiklavě". Teď s odstupoem se mi to zdá trochu razící, avšak... takové příběhy mají být, ne? Překvapivé. :) Skoro je mi líto říct, že se mi ta číst moc nelíbila. Byla znovu perfektně propracovaná, avšak trošku mimo mou ligu. Probírala se tam témata, kterým ani nemůžu porozumět. Avšak... avšak přečetla jsem to a zas 'tolik' se nenudila. A to se mi bohužel dost často u starších knih stává. To je také fakt, který by neměl zůstat opomenutý. Na dobu, kdy byla kniha napsaná, je to určitě obdivuhodný příběh. Nejsem si jistá, kdy začala ženská emancipace a kdy se začali uznávat "volnější vztahy", ale tuším, že v té době to zas tolik "podporované" nebylo.

Poslední etapa knihy (možná by se dala rozdělit na dvě), podobnější první, mě už spíše unavovala. Přesto jsem trpělivě a nedočkavě ubíhala ke konci. Možná mě zklamal. Asi jsem čekala něco jiného. (A asi je mi z něj smutno. Možná jsem stále ještě v šoku, protože zbytek 'mě' stále dobíhá, zanechán v polovině knižky, když jsem tak hořečnatě spěchala ke konci.. :):

Kniha se četla dobře, byla pěkná, postavy byly jednoduše perfektní. "Nečekaně" na mě zapůsobil nejvíce Anzoletto, byl opravdu zářivá postava, kterou vás Sandová donutila si zamilovat a poté jí začít opovrhovat. Chjo.
Popravdě, dnes neznám žádného člověka podobného Consuele v první, druhé i třetí části knihy. Osobně určitě ne. A možná to jí dodává tu tajemnost, to jí dodalo to 'více', díky kterému mě příběh strhl. Jsem opravdu ráda, že jsem na knihu narazila. :)
(Asi už vím, proč mě tak bolí hlava. Někdy Sandová psala moc složitá a zdlouhavá souvětí. Děkuju pěkně.)