ŷ������

Jsou knížky, které přečtete, založíte je zpět do knihovny a už se jich nikdy nedotknete (leda tak při utírání prachu o vánočním úklidu); pak jsou knížky, které přečtete, založíte je do knihovny a tak za deset let se k nim možná vrátíte a pak jsou KNÍŽKY, které přečtete a do knihovny je nezaložíte, protože Vás občas během dne přepadne nutkavá potřeba si z nich něco přečíst - a právě na to máme u nás doma pohotovostní poličku v obýváku a tahle knížka už na ní má své místo.

Smála jsem se, běhal mi mráz po zádech, předčítala jsem manželovi úryvky, všude jsem sebou tahala tužku, abych si mohla podtrhávat - prostě jsem si tuhle knížku opravdu užila. Nemá smysl tady popisovat peripetie vztahů králíků a hroznýšů, protože kolikrát nejde ani tak o to co, ale jak je v knize napsáno. Knížka bývá přirovnávána k Farma zvířat a myslím, že oprávněně, místy mi přišla i lepší než Orwell (především ta střední část knihy s příběhem Hloubavého je opravdu vynikající).

Fazil Iskander knížku napsal na konci sedmdesátých let a přitom jakoby nezestárla ani o den. Jako každá velká KNIHA zraje i tato jako víno a časem spíš nabývá na síle, než aby ji ztrácela. Společně s Tyranie: 20 lekcí z 20. století ideální čtenářské kombo.

Bez nejmenšího zaváhání plný počet hvězdiček a plus k tomu za krásné provedení tištěné knihy a především za úsilí lidí za knížkou, bez něhož bychom se teď my tady nad ní nemohli rozplývat.

Kontext: Výtisk č. 174 - přispěla jsem na vydání na Hithit, takže zatímco ofiko knížka vyjde až ke konci měsíce, tak k nám dorazila o dovolené, takže tu na mě po návratu už čekala.

První věta: "Stalo se to za dávných, předávných časů, v jedné jižní, velmi jižní zemi, nebo krátce řečeno v Africe."

Poslední věta: "Zdá se mi, že králíkům může [posluchač poněkud zachmuřený] přinést větší užitek, pokud jim vůbec někdo může pomoci."