ŷ������

“Dnešní Francie není zemí rovných příležitostí, rasismus je zde krutou realitou, jako ostatně všude jinde na světě. Ale hulákat, že se nezměnila od dob kolonializmu, je jako poplivat památku těch, kteří skutečně pod vládou koloniálního imperializmu trpěli.”
― Joann Sfar, Tales of the Wild East

“Nebylo snad už prolito příliš mnoho krve? To ji máme jen tak zahrnout hlínou? Oči duší těch, kteří předčasně odešli z tohoto světa, jsou otevřené dokořán. Bedlivě nás sledují.”
― Han Kang, Human Acts

“Kwangdžu může být cokoliv, co je vyloučené a osamocené, pošlapané mocenskou zvůlí, bezdůvodně odsouzené k totálnímu zničení. [...] Kwangdžu se neustále rodí, aby bylo znovu zmasakrováno. Bouří se a hyne v ohni, aby mohlo být znovu obnoveno z krve a popela.”
― Han Kang, Human Acts

“Neustále svádím boj. Každý den svádím boj, jen já, sám za sebe. Bojuji s peklem, které ve mně přežilo, které mě dosud stravuje. Bojuji se skutečností, že i já jsem č���DZ�ě��. Bojuji s myšlenkou, že jediným způsobem, jak svou příslušnost k lidské rase suspendovat a vzdálit se od ní, je smrt.”
― Han Kang, Human Acts

“Čekám, zda mě čas konečně pohltí jako hluboká bažina. Čekám, zda všechny odporné vzpomínky na umírání, které mě dnem i nocí bez přestání pronásledují, dokáže skutečná smrt smýt a znovu mě tak očistit.”
― Han Kang, Human Acts

“Sledovali jsme své vzájemně se podobající osudy, jako bychom shlíželi do zrcadla odrážející naši vlastní zkřivenou tvář. Tak uběhlo deset let. Den za dnem nás provázela nespavost a noční můry, den za dnem jsme své obtíže umlčovali pomocí léků na bolest a na spaní, a najednou už jsme nebyli mladí. Nikdo už si kvůli nám nedělal starosti, nikdo už kvůli nám nebrečel. Sami sebou jsme pohrdali. Zůstali jsme uvěznění ve výslechové místnosti, kterou jsme si dál nesli uvnitř našich těl.”
― Han Kang, Human Acts